Marek MATĚJOVSKÝ, česká fotbalová legenda, bývalá dlouholetá opora pražské Sparty s předchozími zkušenostmi z Premier League a aktuálně jedna z největších osobností Fortuna Ligy. Jaké to je udržet se více jak dvacet let na vrcholu a být v téměř čtyřiceti letech lepší než řada mladých ligových kluků? Na toto téma a řadu dalších se s námi Mára, klient naší concierge agentury, v aktuální Malé Domů rozpovídal a my mu za to velmi děkujeme.
KARIÉRA: Dovol nám začít hned tou nejpřímější otázkou. Jak je možné být více jak dvě dekády tak výraznou osobností českého fotbalu? Je to o píli, štěstí, talentu, anebo máš nějaké tajné triky, které by se od tebe mohli ostatní učit?
„Nejprve bych rád všechny pozdravil. Když přejdu k samotné otázce, tak samozřejmě žádný recept neexistuje. Z mého pohledu je to především o samotné lásce k fotbalu jako takovému a zdraví. To mi naštěstí po většinu kariéry drželo. Prokousal jsem se tak až k tomu, že od mého prvního ligového startu uplynulo již dvacet let. Jsem za to velmi rád a uvidíme, jak dlouho ještě budu schopen nejvyšší fotbalovou úroveň zvládat.“
ČESKÁ LIGA: V přímém přenosu za své osobní účasti sleduješ vývoj naší nejvyšší soutěže bez dvouleté přestávky na ostrovech již dvacet dva let. Jak se za tu dobu liga změnila? V čem se posunula dopředu a v čem je naopak možná horší? Co by se dle tvého názoru mělo dělat jinak, abychom měli ligu na úrovni Holandska či Portugalska?
„Musím říci, že od doby, kdy jsem poprvé naskočil do první ligy se toho změnilo hodně. Především dostávají stále častěji větší prostor mladí hráči. V mých začátcích to bylo spíše naopak. Stejně tak se za tu dobu vše ohromně zrychlilo. Hra samotná, a tedy i fotbalisté. Téměř všichni jsou naběhaní, silní a rychlí, avšak často i na úkor fotbalovosti. Každopádně liga svou kvalitu má a myslím, že to i naše týmy dokazují v evropských pohárech. Při porovnání se zmiňovanými ligami na tom tedy dle mého názoru nejsme výrazně výkonnostně hůře.“
PREMIER LEAGUE: Dva roky jsi strávil v Reading FC. Čím Tě tato ostrovní zkušenost nejvíce obohatila a pomohla do další kariéry po tvém návratu do Čech?
„Byla to pro mě neskutečná zkušenost fotbalová i životní. Zažít tu atmosféru a vše kolem fotbalu bych přál každému. Moc rád na to vzpomínám. Toto angažmá mně určitě pomohlo i do další kariéry. Především jsem tam však pochopil, že člověk si musí opravdu věřit, aby mohl uspět. Všichni hrací tam mají velké sebevědomí, bez kterého hrát nejlepší fotbal prostě nejde.“
ZDRAVÍ: Během tak dlouhé kariéry snad ani nejde vyhýbat se zraněním. Tebe jich potkala celá řada. Přesto ses však vždy dokázal vrátit, a to v podstatě ve stejně dobré formě, ve které tě zranění přibrzdilo. Jaký máš na tento svůj neuvěřitelný přístup recept, který bys mohl poradit jiným klukům, kteří se třeba teprve perou se svoji první zdravotně vynucenou kariérní pauzou?
„Musím jednoznačně říci, že toto je hodně o hlavě. Musíte se umět nastavit na to, že to vše zvládnete a vrátíte se ještě silnější. Samozřejmě pro nikoho není příjemné, když musí týden co týden podstupovat rehabilitace a neustále trénovat pouze v posilovně. Většinou to ale jinak nejde. Nastavení mysli musí být proto veskrze pozitivní a mně se to většinou vrátilo. Nicméně všem přeji, aby se jim zranění vyhýbala a každý mohl sportovat bez bolestí.“
DĚTI: Máš dva syny. Názory většiny profesionálních fotbalistů ohledně jejich potomků jsou často velmi vyhraněné – buď si přejí, aby stejně jako oni fotbal hráli na vrcholové úrovni, anebo naopak dělají vše proto, aby se jim fotbal vyhnul. Jak to vidíš ty a jaký je vztah tvých kluků k fotbalu a tvoje smýšlení o jejich případné profesionální kariéře?
„Já jsem v podstatě vždy svým synům říkal, že nikde není psáno, že musí hrát fotbal, protože ho hraji já. Rozhodnutí nechávám na každém z nich. Už jsme zkoušeli spousty sportů – tenis, hokej, golf atd. Nakonec však oba hrají fotbal. (smích) V žádném případě ovšem nemluvíme o profesionální kariéře. Teď chceme s manželkou, aby je bavilo, co dělají. To je pro nás zcela zásadní. Uvidíme v budoucnu, jak se vše vyvine.“
FOTBALOVÁ ODPOVĚDNOST: Když jsme u těch dětí, tak je určitě vhodné připomenout, že pořádáš pravidelně fotbalové kempy pro děti. Co tě k tomuto nápadu přivedlo? Vnímáš zpětnou angažovanost našich nejlepších fotbalistů (současných i těch, co již aktivně nehrají) jako dostatečnou? Co by se dalo zlepšit, aby se naše fotbalová mládež mohla lépe učit od svých vzorů?
„Naše kempy jsou především zásluhou mého bratra Josefa, který s touto myšlenkou přišel a zrealizoval ji. Já jsem v tomto případě pouze jejich tváří. Snažím se samozřejmě trávit s dětmi co nejvíce času, ale bohužel to nejde každý den. Tím, že kvalita trenérů a vůbec celého realizačního týmu na našich kempech je vysoká, snažíme se, aby vše probíhalo zábavnou formou a děti si odnesly dobré zážitky. Moc mne těší, že to zatím vypadá, že většina dětí a rodičů je spokojena. To je pro nás největší odměnou.“
BUDOUCNOST: Nedávno jsi prodloužil o rok smlouvu v Mladé Boleslavi, k čemuž ti gratulujeme. Určitě však již uvažuješ o tom, jak bude vypadat tvůj život poté, co pověsíš kopačky na hřebík. Prozraď nám, co ti po ukončení kariéry bude nejvíce chybět, na co se naopak nejvíce těšíš a zda můžeme doufat, že i tvoje další životní cesta bude spojena s fotbalem.
„Přiznám se, že jsem v životě nikdy moc neplánoval a nedělám to ani nyní. Uvidíme, kam povedou mé další kroky, až hráčskou kariéru ukončím. V tuhle chvíli mohu se stoprocentní jistotou pouze říci, že mi bude chybět fotbalová kabina. Bývá v ní často velká legrace a já jsem proto moc rád, že mohu být ještě její součástí.“
