Malá domů: Tomáš Hertl o tom, jak se z talentu stala hokejová STAR

Tomáš Hertl, hvězda San Jose Sharks a jeden z nejlepších českých hokejistů současnosti. V NHL má za sebou osm sezón, během kterých vsítil více jak 150 branek, a letos v květnu oslavil 500. start. Dokáže si dlouhodobě držet výkonnost na nejvyšší úrovni, a přitom mu je stále teprve 27 let. Jaký je jeho příběh a recept na úspěch?

Tomáš Hertl
Tomáš Hertl

SLAVIA: Tvůj hokejový příběh začíná v pražské Slavii. Jak na toto období vzpomínáš? Dostal jsi v českém klubu dobré základy do mezinárodního hokeje, anebo jsi se většinu toho, o co se dnes můžeš opřít, naučil až za oceánem?

„Celý můj příběh začal samozřejmě ve Slavii, kde jsem začal bruslit již ve třech letech. Velmi rád na tyto začátky vzpomínám a mám plno krásných zážitků. Ve Slavii jsem se naučil opravdu hodně. Nejvíce mi však pomohlo, že jsem mohl poslední dva roky ve Slavii nastupovat za „A“ tým. Vláďa Růžička mne tenkrát vytáhl z juniorů a dal mi tuto šanci. Měl jsem tak možnost si zvyknout na jinou taktiku či větší tvrdost. Zároveň jsem měl to štěstí, že můj poslední rok ve Slavii byla výluka NHL, takže jsem se i v naší lize potkával s těmi nejlepšími hokejisty světa a zjistil jsem, že na to mám. Každý hokejista to má nastavené jinak. Pro mne bylo určitě lepší si nejdříve vyzkoušet dospělý hokej u nás, a pak jít teprve do NHL, než se posouvat skrze juniorské soutěže v Americe.“

TALENT: Do NHL jsi byl draftován v době, kdy ti táhlo na dvacet let. Přestože jsi byl takto mladý, tak jsi měl za sebou již několik desítek utkání v české extralize. V té době jsi byl většinou odborníků považovaný za největší hokejový talent své generace. Narozdíl od mnoha jiných takových odhadů jsi dokázal, že zcela právem. Jak jsi jako mladý kluk vnímal ten obrovský tlak, který na tebe byl vyvíjen, a jak ses s ním vypořádával? Když se na to období podíváš zpětně, které kroky rozhodly o tom, že ses z talentu stal opravdu hvězdou?

Tomáš Hertl
Tomáš Hertl

„Vzpomínám na to, jak mne začali lidé během výluky NHL srovnávat s Jágrem. Extraligové týmy byly nabité hráči ze zámoří a mně se ten rok, můj poslední v Čechách, opravdu hodně dařilo. Týmy byly nabité hráči ze zámoří. Tlak to na mne ale nevyvíjelo. Naopak se musím přiznat, že se mi líbilo, že mi lidé věří a vidí ve mně potenciál. Motivovalo mě to. Pro mne toto období pak vyvrcholilo účastí na Mistrovství světa, které bylo hráčsky skvěle obsazeno. Věřil jsem si a utvrdil se v tom, že mohu hrát proti každému.“

DRAFT: V rámci draftu do NHL jsi byl považován za jednoho z pěti nejlepších Evropanů a redaktoři slavného Sports Illustrated tě hodnotili jako osmnáctého nejlepšího hráče v draftu. Draft jako takový je v USA extrémně sledovaná kulturně sportovní událost. Jaký to byl pro tebe zážitek a jaké jsi měl pocity, když tě San Jose podepsalo? Byli Žraloci jedním z klubů, do kterého jsi předem chtěl?

„Když jsem do Ameriky letěl, tak jsem vůbec netušil, co mám od draftu očekávat. Četl jsem si prognózy a články. Vše vypadalo, že bych mohl jít již v prvním kole. Do poslední chvíle jsem však netušil, kdo by mne mohl chtít. Ani já jsem neměl týmové preference. Mým snem bylo dostat se do NHL a bylo mi jedno, ve kterém týmu budu nastupovat. Ten okamžik, kdy mě vyvolali, si zpětně snad ani nepamatuji. Bylo to hodně emocí a já měl chvíli zatměno. Rodiče mi pak volali, že gratulují a těší se do Kalifornie. Já v tu chvíli však ani netušil, kde San Jose leží (smích). Vše mi došlo až druhý den. Byl jsem opravdu šťastný, když jsem si uvědomil, že je mi osmnáct a začíná mi kariéra v NHL.“

NHL: Nejlepší soutěž na světě je vzorem pro ostatní ligy a snem všech kluků. Každá mince mívá však dvě strany. Prozradíš nám, v čem tě NHL překvapila nepříjemně či zda tě dokonce v něčem zklamala?

„NHL je hodně náročná. Musel jsem si vyzkoušet na vlastní kůži jaké je to hrát 82 zápasů za sezónu. Nastupovat k zápasu několikrát za týden. Musíte ze sebe vydat opravdu maximum. Tak však vypadá hokej, když ho hrajete na nejvyšší úrovni. Že by mě však NHL v něčem zklamala, to se říci nedá. Naopak mě šokovala její absolutní preciznost a profesionalita. Kamkoli jedem, kdekoli jsme – vše je vždy perfektně připravené.“

ZRANĚNÍ: Zranění jsi již jednou čelil a letos se situace do určité míry opakovala. Přetržení postranního a předního vazu ti v lednu předčasně ukončilo sezónu. Jak to děláš, že v takto těžkých chvílích zůstáváš pozitivně naladěn, a jaký plánuješ trénink, abys byl na podzim opět v plné formě?

„Zranění, která jsem měl, nebyla z těch nejlehčích. Prošel jsem si toho již opravdu hodně a často mě to zabrzdilo. Díky zranění jsem přišel o Olympijské hry, a také jsem nemohl uspět v soutěži o bodování nejlepšího nováčka NHL, kde jsem měl skvěle našlápnuto. Nikdy to nebylo jednoduché. Na druhou stranu již znám svoje tělo a vím, co od něj mohu očekávat. Stejně tak si uvědomuji, že řada lidí bojuje s vážnými chorobami – hokejová zranění vedle toho takový problém opravdu nejsou. Zpět se pak dostávám díky velké vnitřní motivaci, kterou cítím, a podpoře rodiny, za kterou jsem moc vděčný. Uvědomuji si také, jak důležitý je pro mě trénink mimo led. Jak nezbytný je proto, abych byl tam, kde jsem. Nemůžu říci, že bych si ho užíval, ale oproti řadě jiných kluků s touto formou tréninku nemám naštěstí větší problém.“

SHARKS: Po celou dobu v NHL jsi věrný jednomu klubu. Sharks dosáhli prozatím největšího úspěchu v sezóně 2015/16, když za tvojí účasti vyhráli svoji konferenci. Jak jsi v San Jose spokojený? Věříš, že jednou můžeš s tímto týmem zvednout nad hlavu Stanley Cup?

„V týmu jsem osm let a před sebou mám dle kontraktu poslední sezónu. Poslední dva roky nám to tolik nešlo a nedostali jsme se bohužel do play-off. Rád však vzpomínám na finále Stanley Cupu – byli jsme dva zápasy od toho největšího úspěchu, kterého může hokejista docílit. Před třemi lety jsme se pak dostali do finále konference. San Jose se pro mne za tu dobu, co tu jsem, stalo druhým domovem. Máme zde domek, narodil se nám tu první syn, město mi přirostlo k srdci. Byl bych moc rád, kdyby se nám pohár pro město a lidi tady u nás podařilo získat. Zasloužili by si to.“

CÍLE: Druhou půlku kariéry máš stále před sebou. Jaké jsou tvé cíle, přání a sny na osobní i klubové úrovni?

„Cíl číslo jedna je jasný. Vyhrát Stanley Cup. Někteří hokejisté mají to štěstí, že jej vyhrají hned na začátku kariéry. Řada výborných hráčů se ho však nedočká nikdy. Měl jsem možnost nastupovat třeba s Patrickem Marleau či Joe Thorntonem. Obrovské hvězdy NHL, které však nikdy Stanley Cap nad hlavu nezvedli. Je to opravdu extrémně těžké tuto trofej vyhrát. Rád bych získal i medaili s Českou reprezentací. Myslím, že většina sportovců jsou soutěživé typy a porážky nesnášíme. Kdekoli tedy nastoupím, tak vždy s tím, že chci vyhrát. V rámci osobní roviny si samozřejmě přeji, aby se mi stále dařilo a byl jsem týmu prospěšný. Hokej je však kolektivní sport, takže úspěch týmu je pro mne nadřazen mým statistikám. Rád bych si však ještě jednou zahrál NHL All Star Game, kde jsem měl možnost být minulý rok. Byl to neuvěřitelný zážitek a pro mne obrovská čest nastoupit v tomto prestižním zápase s největšími hvězdami NHL.“

REPREZENTACE: Poslední otázkou bychom se rádi vrátili ze zámoří zpět k nám. V reprezentačním dresu jsme tě viděli naposled v roce 2015. Zajímalo by nás, zda jsi sledoval zápasy českého týmu na letošním Mistrovství světa a jak tento turnaj, který se koná každý rok, obecně vnímáš? Nejdůležitější otázkou však je, kdy tě opět uvidíme se lvíčkem na prsou a z kterého velkého mezinárodního turnaje pomůžeš naší zemi v budoucnu získat medaili? ☺

„Mistrovství světa jsem sledoval a klukům jsem držel palce. Pro český hokej je určitě složité, že se nám již několik let po sobě nedaří přivést medaili z většího turnaje. Pořád si však myslím, že kvalitu na to máme. V NHL hraje řada našich kluků klíčovou roli ve svých klubech. Nesmíme přestávat makat. Mezinárodní konkurence se zvyšuje. Už nesoupeříme jen s velkou šestkou, ale počítat je třeba s dalšími zeměmi. Němci, Lotyši, Švýcaři a další mohou uspět, anebo nás vždy minimálně potrápit a připravit o body. Pokud budu zdravý, tak pro mne bude vždy hrdostí za národní tým nastupovat a věřím, že medaile pro nás opět brzo cinkne.“

Nejnovější příspěvky

Malá domů Jakuba o cestě přes Slavii do Polska

Malá domů Jakuba o cestě přes Slavii do Polska

JAKUB JUGAS, obránce polského týmu Cracovia, který má za sebou zároveň zkušenosti ze sedmi českých týmů. Jak hodnotí svá angažmá v české lize a kvalitativní posun, který má za sebou polská nejvyšší soutěž v posledních letech? Jakub Jugas ZLÍN: Jsi odchovanec...

Malá domů Adél o koncích a nových začátcích

Malá domů Adél o koncích a nových začátcích

ADÉLA PIVOŇKOVÁ, brankářka pražské Sparty, ale především žena, která se nevzdává. Její příběh dnes nebude o porovnávání různých lig či tréninkových procesů. S Adél jsme si povídali o tom, jaké to je dostat se na sportovní dno a jak láska k fotbalu dokáže při...

Malá domů: Kamila Dubcová o Sassuolu Calcio

Malá domů: Kamila Dubcová o Sassuolu Calcio

Kamila Dubcová, záložnice české ženské fotbalové reprezentace a hráčka italského týmu U.S. Sassuolo Calcio Femminile. Jak hodnotí italskou nejvyšší soutěž, svůj tým a šance dalších českých hráček doplnit ji a Andreu Staškovou na Apeninském poloostrově? Kamila Dubcová...