Tvoje maminka pochází z Chorvatska, tatínek z Bosny. Ty jsi se narodil v České republice, kterou také fotbalově reprezentuješ. Kde se cítíš nejvíce doma? Jakým způsobem se mezinárodní kořeny podepsaly na tvém přístupu k fotbalu?
„Moje máma také pochází z Bosny, i když jsem již zaznamenal, že se někdy u ní špatně uvádí, že je z Chorvatska. S tím, kde se cítím doma, je to složité. Nenapadá mne, že by některé místo pro mne bylo opravdu něčím speciálním. Všechny lokace, kde jsem vyrůstal a trávil nějaký delší čas, jsou pro mne v podstatě domovem. Nemůžu říci, že bych se někde cítil lépe než jinde. Ať už jde o Prahu, Bosnu či Chorvatsko. Co se týče fotbalového života, pak mi toto mé světoobčanství pomáhá při rychlosti učení cizích jazyků a aklimatizaci na nové prostředí.“
Máš zkušenosti s italským a belgickým fotbalem a nyní nastupuješ v HNL, tedy chorvatské nejvyšší fotbalové soutěži. Zatímco italská a belgická liga patří k evropské špičce, dle žebříčku UEFA patří chorvatské lize až 20. místo (Fortuna liga je na 15. pozici). Jaká je skutečná kvalita chorvatské fotbalové ligy a v čem je specifická?
„Chorvatska liga je velmi fyzická a dynamická. Zápasy jsou extrémně vyhecované, a to obzvláště, když přijde největší klub Chorvatska, kterým Hajduk Split bezpochyby je. Každý se proti nám chce vytáhnout a říct si o nabídku za nás hrát.“
Chorvatskému národnímu týmu se nyní velmi daří. Druhé místo na posledním mistrovství světa, aktuálně 6. místo v žebříčku FIFA a řada fotbalistů v TOP evropských klubech. V čem vidíš důvody tohoto úspěchu, a kde bychom se u nás mohli inspirovat?
„V Chorvatsku je fotbal vášní – není to jen sport. Hraje se pořád a všude. Neustále na ulici někdo kope do balonu. Mladí hráči jsou tak daleko více hladovější, odvážnější a fotbalově drzejší. Ruku v ruce s tím jde i technická a fyzická vyspělost, která přichází dříve. Nějaké věci bychom od Chorvatů mohli určitě okoukat. Základ je však daný tím, kde kluci vyrůstají.“
Hajduk Split, za který nastupuješ byl v roce 1911 založen chorvatskými studenty v pražské restauraci u Fleků. Hlásí se i dnes tento chorvatský velkoklub ke svým českým začátkům? Jaké hlavní rozdíly spatřuješ ve vnímání fotbalu v České republice a v Chorvatsku?
„Všichni vědí, kde a jak byl založen Hajduk Split. Hlavní rozdíl je, že Hajduk Split je náboženství a stojí za ním celá Dalmácie a skoro celé Chorvatsko. Fotbalisté, kteří si to na vlastní kůži nevyzkoušeli, nemohou nikdy pochopit, co to znamená být hráčem Hajduku Split. Nemyslím si, se vším respektem k pražským S, že by v Česku byl nějaký klub takovýmto fenoménem.“
Tvrdé fanouškovské jádro Hajduku, tzv. Torcida Split, je svojí horkokrevností přecházející občas až v radikalizaci známé po celé Evropě. Jaké to je hrát před takovými fanoušky – užíváš si to a jsou nezbytnou součástí receptu na výhry Hajduku, nebo z nich jde spíš strach?
„Jejich podpora je neuvěřitelná. Ať už doma nebo venku. Naši protivníci nevědí, co očekávat, když k nám přijedou. Velmi se podílejí na našich výhrách. Umí za to vzít, ale strach z nich určitě nemám. My jsme tu pro fanoušky a oni pro nás.“
