Založil jsi projekt Česká fotbalová budoucnost, co tě k tomu vedlo?
„V době vzniku ČFB hrála trojice hráčů Aleš Matějů, Dominik Mašek a Václav Černý v zahraničí. A jelikož se známe a mě vždycky zajímalo, jak se jim daří, a informaci jsem nemohl nikde na českých webech dohledat, zrodila se prvotní myšlenka. Kluky jsem oslovil s tím, zda by mi každý týden nemohli zaslat report ze zápasu, a já to následně sdílel lidem dále. Pak už se myšlenka rozšířila zaměřit se na top talenty ČR a projekt běžel dále.“
S kým byla spolupráce nejzajímavější?
„Nemůžu asi říct konkrétně jednoho hráče, ale vždy bylo zajímavé se dozvědět něco z jiného než českého prostředí. Takže převážně informace od krajánků, ať už se života či fotbalu týká, bylo pro mě a čtenáře nejzajímavější.“
Co jsi se díky ČFB naučil?
„Rozhodně mě to obohatilo v mezilidské komunikaci, ale taky po fotbalové stránce (fungování klubu, přestupy, atd.), jelikož s většinou kluků jsme probírali více než jen zápasy. Taky mě to naučilo, že talent není všechno a je třeba tvrdě trénovat a nepolevovat. Je mnoho hráčů, kteří to za pomoci dřiny a odhodlání dotáhli dále než talentovanější vrstevníci.“
Proc jsi projekt ukončil?
„Bohužel to došlo do fáze, kdy mi hodně času bralo povolání a škola, a jelikož toto byl “pouze” můj koníček, šlo to na druhou kolej. Kluci taky postupně pokročili, dospěli a přesunuli se do dospělého fotbalu. S tím pak přišly další starosti jako nábor nových hráčů a opět více práce a na to bohužel nebyl prostor.“
Jak vidíš Českou fotbalovou budoucnost?
„Myslím si, že na budoucí léta máme stabilní kostru v hráčích jako Alex Král, Patrik Schick, Kuba Jankto, Tomáš Souček a další. Nicméně nesmíme se bát dávat šanci mladším hráčům jako Adam Hložek či Michal Sadílek a nejsou to jen tihle dva, ale i další. I na úkor toho, že někteří starší zkušenější nebudou hrát. Mladí se musí vyhrát a omlátit zkušenostmi, což se bez ostrých zápasu, kde o něco jde, neobejde.“
