Ze Slavie jsi odešel po zisku mistrovského titulu. Sešívaní se pak dostali do základní skupiny Ligy mistrů, kde narazili na snové soupeře Barcelonu, Dortmund a Inter Milán. Mohl to být vrchol tvé kariéry v červenobílém dresu, ale těsně předtím jsi přestoupil do italské Brescie. Nelituješ zpětně tohoto rozhodnutí? Je pro Tebe větším fotbalových zážitkem působit v TOP evropské lize než se utkat s takovýmito soupeři?
„Pár takových otázek jsem již dostal. Přiznávám, že mé nejoblíbenější kluby jsou právě Barcelona a Dortmund. Nikdo však nemohl předem vědět, že budou vylosovány do skupiny zrovna Slavii. Vždy bylo mým snem zahrát si v zahraniční soutěži. Když přišla nabídka z Itálie, ani chvíli jsem neváhal a chtěl jsem to zkusit. Slavii moc děkuji za to, že mi tento přestup umožnila. Svého kroku nelituji. Rozhodl jsem se takto sám a plním si svůj sen hrát v cizině.“
Italská soutěž patří k evropské špičce. Mnoho jejích zápasů však překvapivě úplně pohledných není a rychlost ligy také není příliš vysoká. V čem spatřuješ největší rozdíl oproti české lize, a kde jsou naopak tyto soutěže obdobné?
„Největší rozdíl spočívá bezpochyby v taktice. Italský fotbal je na ní hodně založený a přiznávám, že jsem s tím na začátku svého angažmá měl velké problémy. Hodně mi pomohlo, když jsem se naučil základy italštiny a začal tak lépe rozumět pokynům trenéra. V prvních měsících to však pro mne bylo opravdu jak přijít do jiného světa – jinak se tu hlídají hráči a bez té zmíněné jazykové vybavenosti tu nemůžete vůbec fungovat. Italové se kvůli vám anglicky učit nebudou.“
Máš možnost nastupovat proti Ronaldovi, Lukakovi či Immobilemu. Který soupeř je v Serii A pro tebe nejatraktivnější a kterému hráči je nejtěžší se postavit?
„Nejatraktivnějším soupeřem je pro mne v rámci této soutěže Juventus Turín. S hráči je to ještě jednodušší, když mohu nastupovat proti jednomu z aktuálně nejlepších fotbalistů světa. Nicméně já jsem od prvních krůčků ve Slavii hrál vždy ve středu zálohy. Proto jsem se také vždy soustředil a vzhlížel právě ke středopolařům. Z tohoto pohledu je pro mne v Itálii nezajímavějším asi Dybala.“
Systém, kterým Brescia hraje, je velmi odlišný od toho, kterým se prezentuje Slavie. Jak se ti na nový styl zvyká? V čem myslíš, že je lepší než ten slávistický?
„Systém je určitě velmi odlišný. Nehraje se tady na krajní hráče, což byla moje pozice ve Slavii. Můj klasický post tady v Brescii neexistuje. Nejčastěji hrajeme na dva útočníky, jednoho podhrotového útočníka a tři střední záložníky, kteří se dle situace posouvají do krajů. Na systém se mi pochopitelně nezvykalo snadno, ale čekal jsem tuto změnu, když jsem se pro přestup rozhodl, takže jsem zas tak překvapený nebyl. Porovnávat pak tento italský a slávistický systém ani moc nejde. Je to něco zcela jiného, takže těžko říci, který je lepší.“
Ve Slavii jsi patřil k oporám a stal jsi se i pevným článkem národního mužstva. Po přestupu jsi však dlouho pravidelně nenastupoval, a i nyní se musíš o své místo v sestavě neustále prát. V čem je podle tebe ta změna nejtěžší a jaké to je po takových úspěších začínat skoro od začátku?
„Nejtěžší je zvykat si na všechny ty pro mne zcela nové věci, o kterých jsem již hovořil. Taktikou počínaje a jazykem konče. Ve Slavii jsem si všechno vybudoval od úplného začátku – byl jsem v týmu nejmladší a musel jsem nosit pomůcky a se vším pomáhat. Angažmá v Brescii je o něčem jiném. Přišel jsem jako hotový hráč, a i když jsem si musel na všechno zvykat, tak to není takové jako kdyby mi bylo osmnáct a měl jsem podepisovat první smlouvu. Velmi mi navíc pomáhá, že tu je Aleš Matějů a Nicolas Špalek, kteří mi usnadnili aklimatizaci a překlenutí prvních měsíců, kdy jsem neuměl ani slovo italsky.“
