Pozvání na rozhovor do naší rubriky „Malé domů“ přijal Jirka Januška, náš klient a hráč 1. FK Příbram. Jirka se vedle profesionálního fotbalu věnuje také studiu na Vysoké škole tělesné výchovy a sportu. A právě na studium, jeho zaměření a využití znalostí ze školy ve fotbalovém životě jsme směřovali naše otázky.
Rozhodl ses významnou část svého volného času věnovat studiu. Vybral jsi si k tomu známou PALESTRU, tj. Vysokou školu tělesné výchovy a sportu. Co Tě k tomuto kroku vedlo, a kde v rámci přehuštěného ligového programu v sobě nacházíš energii ještě po večerech studovat?
„Od útlého věku mě rodiče vedli ke studiu. Přestože byl i táta aktivním fotbalistou (pozn.: Jirkův tatínek hrál mj. za Mladou Boleslav či Sedlčany), tak mi zdůrazňoval, jak je škola důležitá. Základní škola mi šla velmi snadno a prospíval jsem vždy s vyznamenáním. Pokračoval jsem na všeobecné gymnázium v Příbrami. Oceňoval jsem, jak mi škola dokázala vyjít vstříc v rámci mého náročného sportovního programu, a to i přesto, že jsem na gymplu již jedničkářem nebyl. Naučil jsem se, že mít prostor pro sport neznamená, že je škola na druhé koleji. Naopak, škola musela být vždy v pořádku, i když, jak říkám, již to nebylo za jedna, ale třeba za tři. Vždy jsem si uvědomoval, že fotbal je sice krásný koníček, a pro mne i profese, ale jedno nešťastné zranění může ukončit celou kariéru. Po škole jsem také věděl, že všeobecné znalosti z gymnázia jsou dobrým základem k dalšímu studiu, ale bez něj nedostatečné. Pokračovat na vysokou školu se tak logicky nabízelo. Moji první volbou byla FTVS, kde však, pro mne zcela nepochopitelně, byly přijímací zkoušky vždy výhradně v termínech, ve kterých jsme hráli a individuální přístup neexistoval. I když se na to dívám nyní zpětně, pořád mne to zaráží. Předpokládal bych, že cílem FTVS bude mít studenty z řad profesionálních sportovců a nikoli dělat vše proto, aby se tam sportovci dostat nemohli. Vybral jsem si proto soukromou vysokou školu PALESTRA, která byla výrazně vstřícnější, a s volbou jsem maximálně spokojen. Energii na učení pak hledat nemusím – motivuje mne učit se a poznávat nové věci, a to mi studium bezpochyby přináší. Navíc mne nové znalosti obohacují i v rámci mé kariéry.“
Zvolil sis obor Sportovní a kondiční specialista. Vysoká škola k tomuto oboru uvádí, že se jedná o „znalosti a dovednosti v oblasti biomedicínských předmětů, v preventivně zdravotní a rekondiční oblasti a v oblasti tělesné výchovy a sportu.“ Proč ses rozhodl zrovna pro tento obor a jaké v něm vidíš svoje budoucí uplatnění?
„Kromě toho, že mne ostatní obory příliš nelákaly, je můj obor velmi vhodný pro kombinaci s fotbalem. Mohu v rámci něj aktivně praktikovat jiné sporty jako jsou třeba tenis či squash. Chodíme i hodně plavat, což je pro regeneraci těla po fotbale skvělé. Dalším faktorem pro můj výběr bylo, že jsem chtěl studovat něco, co mne bude opravdu bavit. Naštěstí se to potvrdilo. První dva ročníky byly bezvadné. Ten třetí už směřuje k bakalářské práci a titulu. Je to tedy trochu náročnější, ale baví mne to stále, jen mne mrzí, že už se tolik nepotkávám se spolužáky. Co se týče uplatnění, tak myslím, že se nabízí funkce kondičního trenéra, kde bych mohl kombinovat znalosti a zkušenosti, které z fotbalu mám. Variantou může být i trenér fitness, na což mám také certifikát. Bavilo by mne do budoucna pracovat nejen se sportovci na vrcholové úrovni, ale také s mládeží či manažery, kteří se sebou po fyzické stránce chtějí něco dělat.“
Bakalářkou práci sis zvolil na téma „Porovnávání kondičních schopností a somatotypu u fotbalových hráčů dle postu.“ Popiš nám, prosím, co přesně v rámci této své práce zkoumáš a co je jejím cílem?
„Jako asi každý student, i já žiji trochu v očekávání, co nakonec z mé práce bude (smích). Rozhodl jsem se pro toto téma z důvodu, že mám u nás v klubu dobrý přístup k výsledkům měření našeho týmu. V rámci těchto podkladů se snažím porovnávat VO2Max, aerobní prahy a somatické vlastnosti. Vše samozřejmě probíhá zcela anonymně. Cílem určitě není dívat se na konkrétní jednotlivé hráče, ale zaměřit se na porovnání nejlepších výsledků z různých postů. Zvažoval jsem i variantu porovnávání postů na základě průměru všech výsledků, ale takto bylo již napsáno hodně prací, proto mi komparace dle umístění přišla zajímavější. Nesrovnávám totiž jen nejlepší, ale také druhé, třetí či čtvrté nejlepší mezi sebou. Díky této metodě mne například překvapilo, že třeba třetí nejlepší z jednoho postu může mít lepší VO2Max, než nejlepší z jiného postu, a to nemyslím brankáře (smích). Pokud by se mi do budoucna podařilo výsledky práce porovnat ještě s nějakým týmem na špici tabulky, bylo by velmi zajímavé vidět, k čemu bychom došli.“
V rámci studia a tématu své bakalářské práce ses musel dozvědět určitě plno zajímavostí. Co tě nejvíce překvapilo? Změnil jsi v něčem svůj přístup k tréninku na základě těchto nových poznatků?
„Přístup k tréninku jsem určitě změnil, ale nikoli pouze na základě poznatků ze školy, přestože například informace z oborů jako je psychologie, pedagogika či didaktika sportu byly z tohoto pohledu velmi zajímavé a cenné. Můj přístup k tréninku však ovlivnilo nejvíce mé zranění. Od patnácti let jsem fungoval zhruba tři roky zcela bez zranění a pak jsem si utrhl meniskus. I s tímto zraněním jsem odehrál dalších pár měsíců, ale pochopitelně to vyústilo v operaci. Od té doby dávám výrazně vyšší důležitost regeneraci, stravě, a i celkově mému nastavení na trénování. Během tréninku vidím, jak se o sebe starají borci, kteří za sebou mají bohatou a úspěšnou kariéru. Třeba Honza Rezek si velmi uvědomuje, že péče o tělo je v naší profesi klíčová, a plno věcí jsem se i od něj naučil.“
Aktuálně dokončuješ bakalářské studium. Plánuješ ve studiu pokračovat? Pokud ano, jakým směrem se budeš dále ubírat?
„Pokud bych měl odpovědět nyní, v rámci zahlcení bakalářskou prací, tak bych řekl, že pokračovat nebudu. Na druhou stranu se na vysoké škole PALESTRA otevírají zajímavé nové obory. Vše tedy bude záležet na tom, zda se k tomu ještě dokáži i nyní ve svém věku přinutit. Nikdy neříkej nikdy, ale v této fázi života chci dávat ještě více fotbalu a věnovat mu i svůj volný čas, abych kariéru dále pořádně posunul. Uvidíme, co bude za pár let.“
