Kateřina Svitková přestoupila minulý rok do londýnského West Ham United FC a stala se tak první českou hráčkou, která má možnost v této prestižní soutěži nastupovat. Jsme proto velice poctěni, že si našla čas na rozhovor do naší Malé domů.
WOMENS SUPER LEAGUE: Máš za sebou polovinu prvního ročníku tvého působení v anglické Womens Super League, ženské verze slavné Premier League. Potkáváš v ní nejlepší hráčky světa včetně tvé oblíbenkyně Lucy Bronze z Manchesteru City. V čem je tato soutěž jedinečná? Jaké nejpodstatnější rozdíly bys našla při jejím srovnání jednak s naší ligou a pak League 1, ve které působí pravděpodobně nejlepší ženský fotbalový tým současnosti Olympique Lyon?
„Womens Super League je jednoznačně jedinečná počtem skvělých hráček, které v ní nastupují. V tomto nemá aktuálně konkurenci a je opravdu skvělé potkávat se každý týden s nejlepšími světovými fotbalistkami. Samozřejmě tomu přispívá skutečnost, že jsou všechny její týmy plně profesionální a dokáží tak svým hráčkám nabídnout dobré podmínky. Profesionalizace se logicky odráží i na kvalitě zázemí. Nemám pochyb o tom, že vybavení, které jako holky máme ve West Hamu k dispozici, je plně srovnatelné s tím, co používají mužské týmy v Čechách. Porovnání s League 1 je pro mne složité, protože s ní nemám osobní zkušenost. Kdysi jsem pouze ve čtvrtfinále Ligy Mistrů nastoupila právě proti Lyonu, který bezpochyby nejlepším ženským týmem desetiletí je. Nyní se jeho úrovni začíná přibližovat Manchester City, kde právě hraje Lucy Bronze.“
WEST HAM UNITED FC: Hammers byli založeni roku 1895 a historie a příběhy tohoto slavného dělnického klubu z východu Londýna jsou úctyhodné. Jak bys charakterizovala ženský tým West Hamu, který letos slaví třicet let své existence? Jaké jsou klubové ambice a typické rozestavení a taktika? Nemůžeme se pak ani nezeptat, v čem vidíš největší sílu týmu a zda myslíš, že je někde prostor ke zlepšení?
„Ženský profesionální tým West Hamu nastupuje ve Womens Super League teprve třetí sezónu. S přechodem do nejvyšší soutěže pak proběhla celková obměna kádru. Zůstala snad pouze kapitánka týmu. Poměrně vysoká fluktuace fotbalistek se navíc zatím nezpomalila. Připadá mi, že snad každý trénink vidím v týmu novou hráčku. Bohužel to platí i o odchodech, takže není snadné tu mít kamarádku – pár mi jich už odešlo za jiným angažmá. Taktiku máme pak založenou primárně na hře na halfbeky. Tuto pozici tu zastávám i já, což je pro mne úplně nová role. Určitě jsem nebyla ve Slavii zvyklá se věnovat tolik hře dozadu. A klubové ambice? Určitě neodpovídají aktuálnímu umístění. Tým máme bezpochyby na to, abychom hrály stabilně ve středu tabulky.“
ZÁZEMÍ: Týmy Premier League i Womens Super League investují obrovské finanční prostředky do svého zázemí. Jindřich Trpišovský se nedávno rozplýval nad tréninkovým centrem tvé oblíbené Chelsea FC. Nadšení bylo znát i z tvých vyjádření k zázemí West Hamu. Jak velký vliv má špičkové zázemí klubu skutečně na efektivitu tréninku a tvůj celkový profesionální rozvoj?
„Napomáhá to opravdu velmi. Chci na sobě pracovat a to, že mohu neomezeně využívat možnosti, které mi klub nabízí, je obrovskou výhodou. Nejde jen o vybavení, ale jsou tu pro nás neustále i asistenti či kondiční trenéři. Pochopitelně nezaostávají ani podmínky pro regeneraci.“
TRÉNINK: Metodika trénování se nejen velmi rychle vyvíjí, ale také je do značné míry jiná tým od týmu. Jakým způsobem využíváte v rámci tréninku GPS a jak probíhá předzápasová video analýza a taktická příprava na soupeřky? V čem pak spatřuješ zásadní rozdíl mezi tréninkem kladivářek a slávistek?
„Pro naše tréninky je velmi důležité, že máme opravdu široký realizační tým. Na rozdíl od toho, na co jsem byla zvyklá v Čechách, nejsou taktické tréninky v podstatě vůbec ovlivněny případným zraněním spoluhráček. I v jedenácti holkách máme skvělé taktické tréninky. Vytváříme reálné situace, které se dějí na hřišti, což nás obrovsky posouvá. GPS se používá každý trénink a kondiční trenér pro nás vyhodnocuje výsledky. Speciálně se kontroluje rychlost. Jednak kolik toho dokážeme uběhnout v rychlosti nad 23 km/h, a pak její maximální hodnoty. Máme tomu přizpůsobeny právě i tréninky, kdy jednou týdně děláme sprinty se zaměřením na maximální rychlost a jednou pak na co nejdelší výdrž ve vysoké rychlosti. Rozbory videí jsou pak velmi odlišné v závislosti na trenérovi. Já jsem za své působení v Londýně potkala již tři. V týmu na to však hodně dbají a máme k tomu přizpůsobenou jednu samostatnou místnost, ve které nerozebíráme jen soupeře, ale také vlastní tréninky. Dokonce máme vlastní portál, na který mají všechny hráčky přístup, a kde jsou detailně hodnoceny naše tréninky, je tam taktická příprava na soupeře, archiv zápasů atd. Z toho, co jsem uvedla, plyne, že zásadní rozdíl oproti tréninkům v Praze je opravdu skoro ve všem. Je to dáno opět tou plnou profesionalitou. Všichni se tu můžeme na fotbal soustředit od rána do večera a tréninkový harmonogram tomu odpovídá.“
FOTBALISTKOU V LONDÝNĚ: Jaké to vlastně je být profesionální fotbalistkou v Londýně? Patříš k celebritám, které lidé poznávají na ulicích? A umožňuje ti tvůj současný příjem žít si v britské metropoli bezstarostný život a zároveň se částečně zabezpečit na život po kariéře?
„West Ham není úplně top tým, co se týče budgetu. Na bezproblémové našetření příjmy nás holek u kladivářů určitě nestačí. Tak to možná funguje v Chelsea či Arsenalu. Bydlení jsem se si našla v Romfordu. Je tu pěkná příroda a zároveň je to nedaleko tréninkového centra. Bydlí tu vlastně i Vladimír Coufal a Tomáš Souček. Přestože se však jedná o předměstí Londýna, na cenách bydlení se to zásadně neodráží, takže více než půlka mé výplaty odchází na bydlení. Můj život v Londýně pak stejně jako vše ostatní ovlivnil COVID. Vše je tu zavřené, takže jsem to tu ještě nemohla pořádně poznat, což mne mrzí. Snad se situace zlepší a příští sezona bude jiná. A jestli jsem místní celebrita? V Čechách mne poznávají určitě více (smích).“
